SVATÝ TÝDEN

Květná neděle

je týden před Velikonocemi. Připomínáme si den, kdy Pán Ježíš slavně přijel do Jeruzaléma. Lidé ho vítali a oslavovali. Ale také si připomínáme, že brzy na to začalo jeho velké trápení – byl zatčen a ukřižován.

Nedělní bohoslužba má zvláštní začátek – scházíme se před kostelem, kde čteme evangelium o příjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma a kněz nám posvětí jarní ratolesti – „kočičky“ nebo „palmové listy“. Proč ratolesti? Protože lidé na Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma mávali jarními výhonky palem. V kostele potom čteme „pašije“ – příběh o Ježíšově utrpení a ukřižování.

Květná neděle je šestá a zároveň také poslední neděle doby postní. Květnou nedělí začíná Svatý týden, tj. poslední týden těsně před Velikonocemi, ve kterém si nejvíce připomínáme, co všechno se stalo před Ježíšovým vzkříšením. Některé dny tohoto týdne mají i své jméno – Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota.

Škaredá středa

Je středa Svatého týdne. Říká se jí tak proto, že Jidáš, jeden z Ježíšových dvanácti apoštolů, udělal něco škaredého – zradil svého mistra Ježíše Krista za peníze. Židovští velekněží mu za to dali 30 stříbrných. To byla cena, za kterou se tehdy prodávali na trhu otroci. 1 stříbrný = 2 denáry. 1 denár tehdy vydělal dělník za den práce. Bylo to tolik peněz, kolik tenkrát vydělal dělník za 60 dní práce. Jidáš nakonec svého činu po zatčení a odsouzení Pána Ježíše k smrti litoval. Vrátil v pátek velekněžím peníze, ale zoufal si a šel a oběsil se.

Zelený čtvrtek

je první den velikonočního třídení. (Latinský název je triduum). To začíná večerní mší svatou na Zelený čtvrtek, pokračuje na Velký pátek a vrcholí o Velikonoční vigilii a nedělí Zmrtvýchvstání Páně. Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení a vzkříšení.

Židé ten den slavili Velikonoční večeři na památku svého vysvobození z otroctví v Egyptě. Tenkrát tu noc prošel anděl smrti zemí a zahubil v Egyptě všechno prvorozené mužského rodu od lidí po dobytek. Zachránili se jen 8

Izraelité, kteří měli na dveřích domů znamení krví Velikonočního beránka. Těm se nic nestalo. Tuto událost si připomínali dlouhá staletí každý rok při Velikonoční večeři. Jedli při té večeři beránka a nekvašené chleby a zelené hořké byliny, které jim připomínaly jejich těžký (hořký) úděl a otrocké práce v Egyptě. Podle zelených bylin dostal ten den název – Zelený čtvrtek.

Večerní mše svatá se koná na památku Poslední večeře Páně. Ježíš slavil s apoštoly Velikonoční večeři podle židovského zvyku. Protože byl pak v noci zatčen a souzen a druhý den ukřižován, byl už s učedníky pohromadě naposledy. Proto této večeři říkáme Poslední večeře Páně (Pána Ježíše).

Na Zelený čtvrtek při Poslední večeři Pán Ježíš ustanovil dvě důležité svátosti. Svátost Eucharistie – Nejsvětější svátost. Proměnil chleba ve své tělo a víno ve svou krev a dal to apoštolům k jídlu. Tak byli poprvé u svatého přijímání. Dále Pán Ježíš ustanovil Svátost kněžství. Apoštoly posvětil na kněze a biskupy. Dal jim moc proměňovat chléb a víno v Ježíšovo tělo a krev.

Dopolední mše svatá na Zelený čtvrtek, která připomíná ustanovení Svátosti kněžství se koná v katedrále – biskupském kostele. Slouží ji biskup se všemi kněžími. Ti před biskupem obnovují své kněžské sliby a závazky. Při této mši svaté se také světí svaté oleje – olej katechumenů, olej nemocných a křižmo (olivový olej smíšený s balzámem určený ke kněžskému a biskupskému svěcení a také k biřmování a křtu).

Večerní mše na památku Poslední večeře Páně

nám připomíná tři věci:

1. Ježíšův odkaz – Přikázání lásky.
2. Ustanovení Eucharistie.
3. Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě.

Mše svatá má některé zvláštnosti:

• Při chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“ se slavnostně rozeznějí varhany a zvony a pak umlknou po celou dobu Kristova utrpení, aby znovu zazněly o velikonoční vigilii.
• Po evangeliu a promluvě se koná obřad mytí nohou. Kněz odkládá mešní roucho a přistupuje k vybraným mužům, lije jim vodu na nohy a utírá je. Ježíš učedníkům připomenul při Poslední večeři přikázání lásky: „Nové přikázání vám dávám, abyste se milovali, jako já jsem miloval vás!“ Sám dal příklad sloužící lásky, když apoštolům umyl nohy. Láska k Bohu a k bližnímu je hlavním zákonem také pro každého z nás. Proto kněz umývá mužům nohy a tak opakuje to, co udělal Pán Ježíš apoštolům při poslední večeři.
• Po svatém přijímání se odnáší ve slavnostním průvodu Nejsvětější svátost na vedlejší oltář. Je to na památku toho, že po skončení Poslední večeře odešel Pán Ježíš do Getsemanské zahrady, aby se tam v modlitbě připravil na své utrpení. Zpívá se při tom hymnus (slavnostní zpěv):
• Chvalte ústa vznešeného Těla Páně tajemství….
• Na závěr mše sv. se koná obnažení oltáře. Odnese se z oltáře kniha, kříž, svíce a plachty. Oltář zůstane úplně holý. To nám připomíná, že Pán Ježíš byl ve svém utrpení opuštěn od přátel (všichni učedníci utekli) a při bičování a křižování byl zbaven šatů.
• Adorace v Getsemanské zahradě. Po mši svaté si chceme připomenout úzkost Pána Ježíše v zahradě Getsemanské. On tehdy prosil apoštoly: „Bděte a modlete se se mnou!“ Apoštolové ale usnuli. Pán Ježíš prožíval velikou úzkost, bál se všeho, co měl vytrpět, potil se krví. Nakonec řekl svému nebeskému Otci: „Tvá vůle se staň!“ – My na památku toho konáme svatou hodinu – spolu s Pánem Ježíšem se modlíme, zpíváme písně a rozjímáme o jeho bolestném utrpení.

Co Pán Ježíš udělal při Poslední večeři se dnes opakuje při každé mši svaté. Právoplatně vysvěcený kněz říká nad chlebem a vínem stejná slova jako Pán Ježíš a promění je v tělo a krev Kristovu. My jsme pozváni k hostině Beránka Božího, když jdeme ke svatému přijímání.

Podle církevních přikázání máme povinnost přijmout Svátost oltářní aspoň jednou za rok, nejlépe v době velikonoční. Ke svatému přijímání však máme chodit co nejčastěji. Když je to možné, tak každý den, nebo aspoň každou neděli. Podmínkou je, abychom měli čisté srdce – byli v milosti posvěcující. Kdo má těžký hřích, musí jít před svatým přijímáním ke svaté zpovědi.

Velký pátek

Nazýváme tak proto, že se stalo něco velkého pro spásu celého světa. Pán Ježíš zemřel na kříži, aby nás svou smrtí vykoupil a navěky spasil.

Na Velký pátek si připomínáme Ježíšovo utrpení a ukřižování. V noci ze čtvrtku na pátek byl Jidášem zrazen, zatčen vojáky a odsouzen k smrti Veleradou, nejvyšším Židovským soudem. Apoštolové se rozutekli, Petr ho třikrát zapřel. Ráno v pátek byl vydám římskému prokurátorovi Pilátovi, aby rozsudek potvrdil. Pilát to nechtěl udělat, nenalézal na Ježíšovi žádnou vinu. Chtěl Ježíše propustit, ale lidé si vyžádali zločince Barabáše. Pilát dal Ježíše zbičovat. Dostal mnoho set ran. Potom ho vojáci korunovali trním a posmívali se mu jako králi. Nakonec Pilát vydal rozsudek smrti.

Ježíš si sám nesl kříž na horu Kalvárii (Golgotu) za městem Jeruzalémem. Na křížové cestě ho potkala Matka Panna Maria, Šimon Cyrenský mu pomohl nést kříž, Veronika mu rouškou utřela obličej, ženy s dětmi nad ním plakaly, vojáci ho nakonec zbavili šatů a přibili na kříž a ten postavili. Vedle Ježíše byli ukřižováni ještě dva zločinci. Ježíš se za své mučitele modlil a odpustil jim. Také kajícímu lotrovi slíbil, že se dostane do ráje. Pod křížem zůstala jen Ježíšova Matka Panna Maria, apoštol Jan a několik zbožných žen. Ježíše 10

ukřižovali kolem poledne a zemřel ve tři hodiny odpoledne. Odevzdal svou duši Nebeskému Otci a tak dokonal svůj pozemský život. Obětoval se za spásu všech lidí a tak nám otevřel nebe, které zavřeli Adam a Eva prvním hříchem.

Po smrti si přátelé Ježíšovi vyžádali od Piláta dovolení vzít jeho mrtvé tělo k pohřbení. Než ho sundali z kříže, římský setník kopím probodl Ježíšův bok a jeho srdce. Pak položili mrtvého Ježíše do klína jeho Matky k poslednímu rozloučení. Nakonec Nikodém a Josef z Arimatie zabalili Ježíšovo tělo do plátna s vonnými látkami a uložili je do skalního hrobu, ke kterému přivalili kámen.

Na Velký pátek se křesťané modlí křížovou cestu. Obyčejně to bývá ve tři hodiny odpoledne. Křížová cesta má obvykle 14 zastavení – obrazy, sochy nebo jen křížky v kostele nebo venku v přírodě, kde je to často na kopci.

Také obřady v kostele se liší od všech po celý zbytek roku. Na Velký pátek se neslouží mše svatá, ale liturgie utrpení a smrti Ježíše Krista.

Obřady Velkého pátku mají tři části:

1. Bohoslužbu slova. Začíná tichou modlitbou, při které kněz v hluboké prostraci leží před oltářem na zemi, ostatní lidé se modlí v kleče, čtou se nebo zpívají pašije – Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Jana. Potom jsou rozsáhlé přímluvy – prosby za církev a celý svět.
2. Uctívání svatého kříže. Kněz odhaluje a třikrát pozvedá kříž se slovy: Hle kříž, na kterém umřel Spasitel světa. Lid odpovídá: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti. Všichni jednotlivě uctívají svatý kříž tak, že před ním pokleknou nebo jej políbí
3. Svaté přijímání. Hostie, Kristovo tělo se podávají ze svatostánku na bočním oltáři (zahrada Getsemanská a dnes už Boží hrob), kam byly uloženy po večerní mši sv. na Zelený čtvrtek.

Na bočním oltáři v kostele nebo v postranní kapli bývá upraven Boží hrob. Je to obvykle socha mrtvého Krista zabalená do pláten a obklopená květinami. Bývá tam svatostánek s Nejsvětější svátostí a lidé se zde po křížové cestě na Velký pátek a po celou Bílou sobotu modlí.

Bílá sobota

Pán Ježíš zemřel na Velký pátek ve tři hodiny odpoledne. Večer před západem slunce ho pak jeho přátelé pohřbili. Jeho mrtvé tělo zabalili do plátna s asi 100 librami myrhy a aloe – vonných balzamovacích látek. Uložili ho do nového hrobu vytesaného ve skále jako jeskyně, který věnoval Josef z Arimatie. Vchod do hrobu byl zakrytý velkým kulatým kamenem.

Židé si vyžádali, aby Pilát nechal postavit ke hrobu římskou stráž. Ježíš totiž před tím prohlašoval, že třetího dne vstane z mrtvých. Tak aby prý učedníci neodnesli Ježíšovo tělo pryč a potom neříkali lidem, že vstal z mrtvých. Hrob byl zapečetěn a hlídalo ho několik vojáků. Ježíš ležel v hrobě přes celou sobotu 11

až do nedělního rána, kdy před úsvitem vstal z mrtvých.

Tato sobota se nazývá Bílá sobota podle bílého plátna ve kterém byl Ježíš v hrobě zabalen. Na Bílou sobotu se nekonají v kostele žádné obřady. Lidé se přicházejí v tichosti modlit k Božímu hrobu.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

V noci po Bílé sobotě před nedělním ránem Vstal Pán Ježíš z mrtvých. Vyšel pak živý a zdravý s oslaveným tělem nepozorovaně ze zavřeného hrobu. Potom z nebe sestoupil anděl a odvalil hrobový kámen. Stráž, která hlídala hrob leknutím omdlela, a když se probrali, utekli říct to Velekněžím.

V sobotu Židé slavili Velikonoce a nesmělo se pracovat. V neděli brzy ráno šly zbožné ženy (Marie Magdalena a další) Ježíšovo mrtvé tělo umýt a nabalzamovat (pomazat) vonnými látkami. Když přišly ke hrobu, ten byl otevřený a prázdný. Andělé jim řekli proč hledají Ježíše mezi mrtvými, že tam není, protože byl vzkříšen.

Ježíš se brzy na to zjevil (ukázal) nejprve Marii Magdaleně, potom těm dalším ženám, co šly ke hrobu a v průběhu neděle ještě dalším lidem – apoštolu Petrovi, dvěma učedníkům, kteří šli na venkov do vesnice Emauzy a nakonec ten den večer deseti apoštolům ve večeřadle. Potom se zjevoval dál.

Ježíšovo zmrtvýchvstání je nejdůležitější okamžik celých světových dějin a hlavní pravda naší křesťanské víry. Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, neměla by naše víra žádnou cenu a byla by zbytečná.

Že mrtvý Ježíš Kristus zase žije dokázalo mnoho a mnoho lidí, kteří ho viděli opět živého, slyšeli ho, mluvili s ním, dotýkali se ho a jedl s nimi. Jednou ho společně vidělo na hoře v Galileji 500 lidí. Po 40 dnech pak před zraky 120 lidí vystoupil Ježíš do nebe a vrátil se k Bohu, svému Otci.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně slavíme dvěma bohoslužbami:

1. Velikonoční vigilií v noci
2. Slavnou mší svatou na Velikonoční neděli

Velikonoční vigilie

Pro vyvolený Izraelský národ byla Veliká noc ta, kdy vyšli z egyptského otroctví. Na památku tohoto vysvobození zabíjeli velikonočního beránka.

Pro křesťany je nejdůležitější ta noc, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Vzkříšený Kristus žije novým životem a ten nabízí všem pokřtěným v církvi. To je pro nás velká naděje.

Obřady velké noci mají čtyři části:

1. Slavnost velikonoční svíce, v ní si připomínáme, že vzkříšený Kristus je světlo světa.
   • Žehnání ohně: Před kostelem hoří hranice dříví nebo v kostele plamen ohně, ten kněz posvětí. Žehnání velikonoční svíce (nazývá se Paškál). Jsou na ní symboly:
   • Kříž – Kristus včera i dnes (Ježíš nás na kříži vykoupil).
   • A a Ω – první a poslední písmeno řecké abecedy alfa a omega (Ježíš je začátek a konec).
   • Letopočet 2026 – Kristus je Pán všech věků, on vládne dějinám, jeho je království i moc i sláva na věky.
   • Pět kadidlových zrn – na památku Pěti ran Kristových kněz volá:
     • Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!
     • Paškál se přináší do kostela, kněz třikrát volá: „Světlo Kristovo!“ lidé odpovídají: „Sláva Tobě, Pane!“
     • od Paškálu si lidé zapálí svíčky a drží je v rukou a ve stoje vyslechnou:
     • Velikonoční chvalozpěv (nazývá se latinsky Exultet)
2. Bohoslužba slova – čtení z Písma svatého (u každého čtení je úvod, text z Bible, žalm a modlitba)
   • 7 čtení ze Starého zákona – ukazuje, jak se Bůh od počátku staral o svůj lid o vyvolený národ
   • chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu, kdy se rozeznějí varhany, zvoní zvony
   • a zapálí se svíce na oltáři
   • Epištola – čtení z Nového zákona
   • Aleluja – předzpěvuje kněz (toto slovo znamená: „Chvalte Pána!“)
   • Evangelium, po něm je promluva
3. Křestní bohoslužba nám připomíná, že při křtu jsme se stali Božími dětmi
   • Litanie ke všem svatým
   • Posvěcení křestní vody
   • Křestní slib skládají katechumeni (ti, kdo mají být pokřtěni) a
   • obnovují jej ostatní věřící (odříkají se zlého a hříchu,
   • vyznávají víru v Trojjediného Boha Otce, Syna a Ducha Svatého)
   • Křest katechumenů
   • Pokropení křestní vodou ostatních věřících
   • Biřmování (pokud se křtilo)
   • Přímluvné modlitby
4. Bohoslužba oběti – pokračuje mše svatá obvyklým způsobem
   • na závěr bývá slavnostní požehnání
   • končí se „Jděte ve jménu Páně, Aleluja, Aleluja!“
   • Lid odpoví: „Bohu díky, Aleluja, Aleluja!“
   • na závěr se zpívá píseň „Vesel se, nebes královno“

Někde se koná po mši svaté slavnostní průvod Vzkříšení – procesí s Největější svátostí po celém městě.

Světí se pokrmy (jídla, která si lidé odříkali v době postní) – Zvláštní symboliku měl beránek (Pán Ježíš Boží beránek nás vykoupil) a velikonoční vajíčka jako symbol života.

Velikonoční neděle

Tohoto dne se koná slavnostní mše svatá. Zaznívá jásavé Aleluja, které je rozšířeno o tzv. sekvenci, rozsáhlý zpěv, který oslavuje Kristovo zmrtvýchvstání a opěvuje události, kdy se vzkříšený Pán ukázal svým učedníkům. Je to pro nás známá píseň: „Velikonoční oběti.“ Po mši svaté se mohou opět posvětit velikonoční pokrmy.

2. neděle Velikonoční – „Bílá neděle“

Druhá neděle Velikonoční se někdy nazývá Bílá neděle. Je to proto, že když byli katechumeni o Velikonocích pokřtěni, dostávali při křtu bílé křestní roucho – bílé šaty. Ty nosili celý týden na znamení své křestní nevinnosti a duchovní čistoty a krásy. V tuto neděli křestní roucho odkládali a obyčejně je měl potom v úschově jejich kmotr. – Tuto neděli se čte evangelium o nevěřícím Tomášovi. Papež sv. Jan Pavel II. ustanovil tuto neděli jako svátek Božího milosrdenství.

Neděle Božího milosrdenství

Sestra Faustýna se narodila roku 1905. Pocházela z Polska. Moc toužila vstoupit do kláštera, ale trvalo jí dlouho než našla nějaký, kde by ji přijali. Nakonec našla své místo v klášteře Kongregace Matky Božího milosrdenství.

Tam ji Bůh povolal k tomu, aby připo-mínala celému světu Boží milosrdenství. Pán Ježíš se jí často zjevoval a mluvil s ní. Ona si to na příkaz zpovědníka zapisovala do deníčku.

Pán Ježíš si přál, aby nechala namalovat obraz Božího milosrdenství a aby se lidé modlili korunku k Božímu milosrdenství, a tak děkovali Bohu za jeho milosrdenství a lásku.