Milí členové krajanské misie v Kalifornii! Místo mého komentáře bych se rád s vámi podělil o myšlenky bývalého sekretáře České biskupské konference.
Každý psycholog nám potvrdí, že moderní člověk trpí různými druhy úzkosti a strachu: bojí se nemoci, stárnutí, ztráty zaměstnání, inflace a růstu cen, trpí podrážděností a neklidem. Dříve se lidé strachovali především o své duše, dnes naopak o svá těla včetně pohodli, bohatství a různých požitků. Dnešní člověk se snaží zabezpečit život pokud možno bez Boha a být nezávislou bytostí, která je emancipovaná natolik, že odmítá jakoukoliv závislost na nadpři­rozené síle. Ale problém je hlubší: i kdyby našim současníkům teoreticky nehrozilo žádné nebezpečí a mohli by žít zcela bezstarostně, přesto v nich zůstává základní úzkost, úměrná tornu, jak se vzdalují od Boha. Uvědomují si třeba nejasně svou konečnost:jednou musí ze světa odejít. Psycholog Adler zdůrazňoval, že v pozadí strachu je snaha člověka být jako Bůh, jak o tom čteme už na prvních stránkách Bible.
Někdo by mohl namítnout, že opravdový křesťan strachem netrpí. Ale z vlastní zkušenosti víme, že to není pravda, A k tornu při­stupuje druh strachu, který je pro nás věřící specifický. Protože žijeme ve světě, ale nemáme žít jako svět, může z toho vzniknout problém veřejně vyznat do všech důsledků své křesťanství. Právě tento druh strachu má na mysli Ježíš, když svým učedníkům říká: At‘se vaše srdce nechvěje! , ale nezůstává u tohoto napomenutí: ukazuje nám spolehlivý způsob, jak překonat všechny obavy, které by mohly naplnit naše srdce: Věřte v Boha, věřte ive mne!
Ježíš ukazuje na sobě, jak ani jeho smrt na kříži ho nemohla odloučit od Otcovy lásky; všechny jeho cesty směřovaly k Otci, protože plnil vždy jen jeho vůli. Kdo tedy v něho věří, může dospět k pevnému přesvědčení, že ho nic nemůže odloučit od Kristovy lásky (Rím 8,35). Tím lze překonat každý druh strachu, neboť do každé temnoty mu září Pánův příslib a příklad jeho života. Velikonoční světlo prozařuje i naši cestu a Duch Svatý – Utěšitel nám připomíná, že v domě nebeského Otce je mnoho příbytků a je tam připraveno místo i pro nás.
Naším duchovním domovem, zázemím a bezpečným přístavem je církev, která se skládá ze živých kamenů, tedy z věřících. Podle Ro-mana Guardiniho každý, kdo chce spatřit a přijmout Ježíše Krista, ho najde v jeho církvi. Protože tvoříme právě toto společenství, je pro nás Pánova výzva k překonání strachu bezprostředně závazná jako nedílná součást našeho apoštolátu.
P.  MILOSLAV FIALA Opraem, z kázání.