Autor: Jiří Gračka,, Katolicky tydenik,2013/4
Co to vlastně víra je? Jak ji lze získat, jak si ji udržet a jak o ni nepřijít? I k takovým otázkám má vést právě prožívaný Rok víry. Pro čtenáře KT se nad těmito i některými dalšími problémy zamyslel převor břevnovského benediktinského kláštera P. PETR PROKOP SIOSTRZONEK.
Bůh nás často navštěvuje, jenže my nejsme doma…
Čím to, že má víra takovou moc a člověku dává sílu?
Mluvme napřed o víře obecně. Máme-li se spolu nad ní zamýšlet, je špatné dělit lidi na „věřící“ a „nevěřící“. Lidstvo se dělí na věřící a zoufalce. Každý člověk žije jen proto, že věří. Vždyť každý potřebuje víru v sebe. Bez ní by se stal hříčkou různých mindráků.
Ale víra v sebe je málo. Člověk potřebuje víru v člověka. Bez té je život neúnosný. Lidé jsou ovšem smrtelní… Člověk tedy potřebuje víru ve společnost, v kulturu, vědu (kolik víry v platnost zákonů je ve vědeckých pracovnách?!). Kolik víry jsme každý projevovali už svým učitelům od základní školy – copak jsme si na všechno mohli sáhnout, vše vidět? Prostě jsme věřili. Připomínám to proto, že tolik našich známých vám tvrdí, že jsou nevěřící. Vždyť to není pravda!
Víra je, zdá se, něco jako směřování. Otázka tudíž asi nezní, proč věřit, ale čemu věřit.
U naší křesťanské víry bych ještě dodal: Komu věřit? Víra není záležitostí rodinné tradice, protože to není jen otázka vůle nebo poslušnosti. Víru nelze předat jen vyučováním katechismu (kolik lidí vám ještě po desetiletích odříká nazpaměť dlouhé pasáže, přesto je jim Bůh vzdálený…). Víra se nezíská ani honbou za zázraky a zjeveními, to vede spíše k pověrčivosti. Není to také věc citu, to by pak bylo důležitější, že se věří, než co a komu se věří.
Z čeho se tedy rodí naše křesťanská víra?
Víra je vztah k Bohu, a proto se jako každý vztah musí rodit z osobního zážitku setkání. Básník Paul Claudel si zašel jednou do kostela jen tak – pro inspiraci, pro náladu. A najednou si uvědomuje: „To, co se tu hlásá, je pravda.“ Utekl před tím z kostela, čtyři roky se bránil tomu Božímu oslovení, ale nakonec na to oslovení odpověděl a stal se živým křesťanem na celý život.
