Od Popeleleční středy, kterou začíná Postní doba, doba přípravy na největší církevní svátky – Velikonoce. Při udělování „popelce“ nám bylo připomenuto: „Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se zase navátíš!“ Během postní doby se nekonaly taneční zábavy, každý den, kromě neděle, jsme se celá rodina společně modlili růženec a očekávalo se, že každý uděláme během dne i nějaký jiný úkon kajícnosti, na příklad, že dáme někomu potřebnému almužnu, nebo si odepřeme nějakou příjemnou věc a podobně. Každý pátek postní doby byla ve tři hodiny odpoledne v kostele křížová cesta. Tak jsme se pomalu přibližovali Květné neděli, kdy jsme si připomínali slavnostní vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Tu naděli se v kostele světily „kočičky“, protože jsme u nás neměli palmy a ta neděle nazývaná „květná“ byla začátkem Svatého týdne. Na Zelený čtvrtek kněz předstvující Krista umýval nohy 12. starcům tak, jak to udělal Ježíš apoštolům před svou poslední večeří. Dřive jsem si ani neuvědomoval, jak význačný úkon se v umývání nohou skrývá. Je to úkon služby, bez něhož by Kristova oběť na kříži neměla ten hluboký smysl, který představuje. Při poslední večeři pak Kristus ustanovuje svátost oltářní. Když vezme hléb a víno, požehná je a řekne: „toto je moje Tělo a toto je má krev a já je obětuji za vaše vykoupení“ a dodává, „toto dělejte na mou památku.“
Na Velký pátek svatého týdne slavíme Kristovo sebeobětovéní se, aby nás vykoupil za naše hříchy. Umírá, aby nám ukázal, jak opravdově nás miloval. To, co jsme svými hříchy ztratili, nám On svoují obětí, ztrátou života, zase vrátil.
Tento den ve tři hodiny Ježíš umírá na kříži. A pak odpočívá v hrobě a proto se nekoná tohoto dne ani mše sv.
Teprve na Bílou sobotu vstává Ježíš z hrobu. Na oslavu Kristova zmrtvýchvstání se koná liturgická slavnost nazývaná Vzkříšení.
Tyto tři dny Svatého týdne jsou nazývány „velikonoční triduum“.
