V kalifornském městečku Yorba Linda s biskupem Petrem Esterkou

15 January 2017
Bishop-Esterka-mass
Chtěl bych se tentokrát podělit se čtenáři o opravdu nevšední zážitek, jak je mým zvykem, opět z návštěvy Spojených států. Vždycky, když nám to časově vychází, navštívíme městečko Yorba Linda v regionu Orange County, asi tak na půli cesty mezi Laguna Woods, kde vždycky ve Státech bydlíme, a Los Angeles. Nachází se tam polský katolický kostel, který si pravidelně každý měsíc „vypůjčuje“ biskup Petr Esterka, aby mohl sloužit mši svatou pro okolí Los Angeles. Na rozdíl od San Francisca nebo San Diega totiž v této oblasti český kostel není. Je to ve velmi krásném prostředí a i samotný moderní kostel s celým zázemím je opravdu důstojným místem pro setkávání Čechů žijících v Kalifornii.

Po mši vždycky následuje přátelské posezení s podáváním typických českých jídel. Využil jsem letos příležitosti a požá- dal biskupa Petra Esterku o pár slov. Další bude čtenáři patrné z rozhovoru, a následného krátkého průřezu jeho životem.

Chtěl jsem se vás zeptat. V českém věstníku, který tady v Kalifornii vychází, jsou ohlašovány pravidelné mše svaté v San Diegu, tady v Yorba Linda a v San Franciscu. Vy je všechny sloužíte?

Ano, je to pravidelně každý měsíc, tedy dvanáctkrát do roka, pokud se něco mimořádné- ho neděje, když musím například někam odjet.


Kam obvykle ještě cestujete?

Dnes už necestuji po celém světě, ale vždycky tam, kde jsem potřeba.
Click to read Page 1

Click to Read Page 1


Třeba taky ještě do Austrálie?

Letos jsem ještě v Austrálii nebyl, ale stále udržuji kontakty. Do Austrálie se vždycky těším, protože je to vždycky pro mne nová situace a dobří lidé.

My jsme s manželkou konstatovali, že vypadáte stále velice dobře, jako když jsme tady slavili před jedenácti lety vaše sedmdesátiny. Jak to děláte?

Já nic nedělám, já jenom prostě přežívám, člověk nemá vlastně čas na sebe, prostě jdu dopředu, já jsem byl vždycky takový. Co je potřeba pro lidi udělat, to udělám, hlavně pokud se týká náboženství, těch našich oslav a podobně, tak se k tomu vždycky hlásím. Tak to jde se mnou po celém světě, kam zrovna zavítám.

My jsme vás sledovali, když jste byl v Česku jako doprovod papeže Františka. Viděli jsme vás v televizi. Poté jste sloužil tady v Yorba Linda mši a říkal jste nám, že jste chytil nějaký zánět.

To víš, někdy chytnu nějaký bacil, ale v mém věku už na to člověk musí dávat pozor, ale všude musí člověk podat ruku, tak se to stane, ani nechceme. 

Já jsem se ještě chtěl zeptat, vy to víte lépe, ale vždycky využíváme příležitosti, že se vám moje žena připomene svojí rodinou, protože její prastrýc byl páter Antonín Zgarbík, a toho jste velmi dobře znal.

Teď jsem zrovna četl takovou brožurku, je to o otci Zgarbíkovi. On byl mým rektorem, když jsem byl jako sekundán na Biskupském gymnáziu v Brně. Vzpomínám si na něho dobře, byl to takový vysoký pán, já jsem byl študent, ale měli jsme takový velice hezký vztah. To byl opravdu někdo…

To je to, co jsem se chtěl ještě ptát, ale vy jste mi už odpověděl. Tu publikaci o otci Zgarbíkovi znám, protože ji má maminka mé ženy Helenky, oni jsou z Popic u Hustopeč. Je to už pár let, když byl exhumován, převezen na Velehrad, a tam slavnostně pohřben, jak bylo jeho poslední přání. Vím od své ženy, že si přál být pohřben právě na Velehradě, ale tehdejší režim to zakázal, protože zemřel ve vězení, kde ho komunisti utýrali k smrti.

Takže ho na Velehradě určitě najdu, když se tam zastavím? Já tam totiž chodím každý rok. Je to totiž taky moje mládí, tak za ním určitě zajdu.
Click to read Page 2

Click to Read Page 2


A ještě jsem se chtěl zeptat, máte ještě nějaké další plány do budoucna?

Zatím jsem si ještě nezaplatil za pohřeb, tak se držím. Ale pokud mi bude sloužit zdraví, budu prostě tady a budu dělat, co bude v mých silách. Ještě bych se rád podíval do Austrálie, ale nevím, jestli se mi to podaří. Prostě se budu stále rád bavit s lidmi, potkat se známými a povzpomínat. Takové vzpomínání mne vždycky potěší, jak se říká, nadzvedne. Pohybuji se mezi lidmi mezi mší svatou, mám přátele, a to je taky důležité. Tak se toho všeho účastním a snažím se toho co nejvíc zorganizovat, a tak jezdím pořád ještě každý měsíc do San Francisca a do San Diega.


Jezdíte ještě sám autem nebo vás někdo vozí?

Já mám už takové třesení, možná sis toho všiml, mám s tím trochu problémy, tak už se raději nechávám vozit. Moje sekretářka Joan mi taky pomáhá v mnoha věcech, pomáhá mi v překladech, opravuje mi texty a podobně. A mám taky dobré tlumočníky, tak je to všechno dobré. Prostě přežívám, mám pořád na starosti San Francisco, Los Angeles a San Diego, a kromě toho zaletím ještě občas do Chicaga nebo do New Yorku. A taky někdy zajedu do Říma. Prostě stále hodně zajímavý život.

Tak vám přeji do dalších let spoustu pevného zdraví, ať se vám daří a doufám, že příští rok, my přilétáme většinou na podzim, se zase uvidíme.

Doufejme, dá-li Pán Bůh a budeme tady oba dva nebo tedy všichni dohromady.

- S biskupem Petrem Esterkou si povídal Miloš Forst