Rozhovor s generálním konzulem Ing. Pavlom Šepelákom v Los Angeles

10 February 2017
ROZHOVOR S GENERÁLNÍM KONZULEM ING. PAVLOM ŠEPELÁKOM V LOS ANGELES
Výtažek z rozhovoru s  generálním konzulem Ing. Pavlom Šepelákom v Los Angeles  - Miloš Forst. 

Jak jste se dostal na post generálního konzula sem do Los Angeles, kde jste působil předtím a jestli si můžete jako zaměstnanec ministerstva zahraničí takový post vybrat sám nebo jste přímo na to místo vyslán?

Já jsem kariérním diplomatem a u nás v diplomatické službě platí, že cirkulujeme, zpravidla je diplomat čtyři roky v zahraničí. Samozřejmě výběr země závisí od specializace, jak se připravujeme na ministerstvu zahraničí, tak i znalostí jazykových. Já jsem postupně svou diplomatickou kariéru začínal ve federálním Československu, kdy jsem měl první post v New Yorku na stálé misi do roku 1992, kdy se Československo rozdělilo. Já jsem se měl rozhodnout, protože jsem se narodil na východním Slovensku, zda půjdu do české nebo slovenské diplomatické služby. Rozhodnutí padlo na Českou republiku vzhledem k tomu, že moje manželka je ze staré pražské buržoazní rodiny. Rodiče jsem ztratil ve čtrnácti letech, na Slovensku jsem měl jenom bratra a v Praze tchána a tchyni, a ta řekla, že svoji dceru na Slovensko nepustí, takže bylo rozhodnuto.

Potom jsem absolvoval postgraduální studium na univerzitě v Oxfordu, protože jsem si ke svému prvním jazyku francouzštině potřeboval dodělat ještě angličtinu. Pak jsem pracoval na stálé misi v Ženevě, kde jsem měl na starosti světovou obchodní organizaci. Po krátkém pobytu doma jsem byl prezidentem Václavem Havlem jmenován vlastně prvním rezidenčním velvyslancem v Lucembursku. Pamatuji si dobře slova prezidenta Václava Havla: „Vím, že jste ze Slovenska, pamatujte si, že jako Československo máme společnou historii přes 70 let, ale Lucemburky jsme u nás měli 140 let. Tak tam najděte pro naši ambasádu důstojné místo, které odpovídá naší společné historii.“

Mně se podařil husarský kousek, máme tam krásné vel
Rozhovor - Page 1

Rozhovor - Page 1

vyslanectví. Lucemburčané mají v novodobé historii dvě významné osobnosti, a to v oblasti evropské integrace a zavedení eura. Naše společná historie zahrnuje čtyři krále: Jana Lucemburského, Karla IV., Václava a Zikmunda.

Poté jsem znovu doma pracoval na odboru pro střední východ, a následně jsem nastoupil na tři roky jako velvyslanec do Pákistánu, kde, jak si pamatujeme, můj předchůdce zahynul při útoku na hotel Marriott. To byla pro mne velká výzva, i vzhledem k tomu, že jsme měli tehdy děti ve věku 12 a 15 let, které potřebovaly oba rodiče, a diplomatický post v zemi, která byla nebezpečná, a je vlastně i dnes, je postem bez rodinných příslušníků. Po dalším krátkém působení na ministerstvu jsem byl jmenován velvyslancem v Lotyšsku. Po ukončení pozice velvyslance v této zemi jsem se přihlásil na základě zákona o státní službě, který platí od ledna tohoto roku, kde se o místa soutěží, do výběrového řízení na místo generálního konzula do Los Angeles, které jsem dostal.

Už jste téměř rok zde v Los Angeles. Jak byste se podíval na své působení do této chvíle? Jestli jste navázal na působení bývalého generálního konzula Michala Sedláčka a co se vám zajímavého podařilo?

Samozřejmě u nás doma je asociace s Los Angeles spojena hlavně s Hollywoodem. Můj předchůdce Michal Sedláček je vzděláním žurnalista, já jsem vystudovaný ekonom. Ale samozřejmě zde Michal Sedláček udělal velký kus práce v oblasti kultury. Spolu s mojí kolegyní Anetou Campbell tady založil festival Czech That Film, což je přehlídka nejúspěšnějších českých filmů za období zhruba dvou let, kterou ukazujeme americkým občanům i českým krajanům. Czech That Film se již rozrostl do dvaceti měst v celých Spojených státech. Je to něco, co jsem převzal, a dál na tom pracujeme v rámci mého působení tady. Generální konzulát má ve své působnosti třináct západních států včetně těch takzvaně exotických, jako jsou Aljaška a Hawaii. Je to samozřejmě hodně práce.

Jak uplatňujete ve své funkci generálního konzula své ekonomické vzdělání?

Je to zejména v ekonomizaci zahraničí, velice důležitou sou- částí mé práce je pomoc našemu byznysu, což je samozřejmě záležitost oboustranná, zejména pomoc investicím z Ameriky do České republiky. A jedno z poselství, se kterým jsem přišel já, je posílit tady oblast ekonomické diplomacie. Podařilo se mi dostat sem i ekonomického radu, takže na to nejsem sám. Za ten rok, pokud se ptáte, se nám podařilo pomoci celé řadě českých firem. Jsem velice rád, že české firmy se už dnes neorientují jenom na východní pobřeží, ale objevily i pacifický západ. Máme už hodně úspěšných firem jak v San Franciscu, kde je to známé Silicon Valley, tak i na jiných místech.

A kdybychom se ještě vrátili k vašim kulturním projektům?

Pokud se ptáte, co nás ještě čeká, bude to samozřejmě naše státní recepce. Následně to bude představení projektu dokumentu o Elia Cmíralovi, což je český světoznámý autor filmové hudby, například ke snímkům Ronin, Stigmata nebo Habermannův mlýn. Následně chceme představit poprvé nový dokument o Václavu Havlovi. Taky první ročník festivalu dokumentárních filmů, který má začít filmem Občan Šimon, což je uctění památky zesnulého izraelského exprezidenta Šimona Peréze. A taky nás čeká tradiční mikulášské posezení a vánoční besídka. Nedávno jsem se zúčastnil významných krajanských oslav v San Diegu, kde je zdejší česká škola velice aktivní v zachování českého jazyka a kde folklorní soubor působí ještě jako československý, takže přehlídka moravských a slovenských krojů byla pro mne velkým potěšením, když jsem viděl v krojích několik generací od těch nejstarších až k dětem. Velice aktivní krajanský spolek je taky v San Franciscu, kde je česká škola, která se snaží český jazyk udržovat.

Od mého nástupu jsme v oblasti kultury měli vzpomínkovou akci na Arnošta Lustiga, kterou jsme zorganizovali spolu se Simon Wiesentahl Centrem, Muzeem Tolerance a s Univerzitou v Los Angeles. Pokračujeme v tak zvaných Petrof koncertech, kde jsme měli vystoupení houslového virtuóza Jaroslava Svěceného a houslisty Miroslava Ambroše s jeho matkou, která ho provází na klavír.

Rozhovor - Page 2

Rozhovor - Page 2

Neplánujete taky klavírní vystoupení Fabia Banegase Jiricka?

Jsme s ním domluveni, že v příštím roce vystoupí, on sice chtěl, aby společně s ním vystoupili i jiní čeští umělci, ale s Fabiem jsme se už domluvili na sólovém koncertu. Velice blízce s ním spolupracujeme a on patří k těm, kteří u nás vystupují bez finančních požadavků, a taky se hrdě hlásí ke svému českému původu.

To jsem taky velice rád, a už se těším na oslavu v příštím roce. Fabio už dokonce mluví i česky, a když si spolu posíláme maily, tak on mi odpovídá v češtině. Velice si toho u něho vážím. Když jsem mu nedávno napsal do mailu „Hi, Fabio“, tak mi odpověděl „ja rikam ahoj.“

Ještě bych pro zajímavost dodal, že jsme se zúčastnili prezentace první pamětní známky Shirley Temple, která byla velvyslankyní v Česku. Taky zajímavou akcí bylo otevření honorárního konzulátu v Las Vegas, kterého se rovněž účastnil Miroslav Ambroš s maminkou.

Ještě bych se chtěl zeptat, jestli mi můžete nastínit, jak jste ve styku s našimi krajany tady v Kalifornii a jak spolupracujete s českými spolky?

My samozřejmě spolupracujeme s krajanskými spolky, především se Sokolem, s Besedou, také přispíváme dle možností na jejich činnost a aktivity, účastníme se jejich jednání. Jak víte, je tady ně- kolik emigračních vln, československých a českých poválečných, a zejména po roce 1968, a potom ta nejmladší, takže to složení prochází jistým evolučním vývojem. Ale jsem velice rád, že tyto organizace jsou životaschopné, pracují, setkávají se, takže kdykoliv mi moje pracovní povinnosti dovolí, velice rád je navštěvuji.

Je škoda, že letos nebude tradiční sokolské setkání, kterého se s manželkou každoročně účastníme v krojích, které nám vždycky připraví moje sestřenice Yvonna Masopust ze Santa Barbary, jinak současná prezidentka Pacifické župy Sokola.

Ta spolupráce funguje, protože mám slíbeno, že na oslavu Státního svátku přijdou některé účastnice v národních krojích. Ale jsem velice rád, že nejenom na státní svátek, ale i na ty aktivity, které pořádají spolky samotné, můžeme nějakým způsobem přispět, ať už finančně nebo osobní účastí či jinou materiální pomocí. Chtěl bych, aby v rámci oslavy státního svátku nebyl jenom tradiční projev generálního konzula, ale aby mohli promluvit i zástupci našich krajanských spolků.

Já jsem vám tady ukazoval medailon řezbáře Miroslava Srostlíka Moravského, který teď vychází v souvislosti s jeho životním jubileem v našem měsíčníku. Jak vás jeho práce, byť jste je měl možnost vidět zatím jenom v tiskové podobě, oslovily a jestli bychom mohli do budoucna uvažovat o nějaké spolupráci s ním?

Já jednak oceňuji práci, kterou děláte, a váš Zpravodaj školství, jehož několik čísel jste mi přinesl na ukázku. Velice mne to potěšilo, je to velmi poučné a myslím si, že vaše materiály velice rádi použijeme i u nás. Sám jste viděl, jak spontánně a s nadšením jsem reagoval na stránky, ve kterých je představen Miroslav Srostlík Moravský, protože jeho dílo je skuteč- ně unikátní a my jako generální konzulát máme tady prostory sice malé, ale velice rádi prezentujeme české umělce, ať už začínající nebo tak známé, jako je pan Miroslav Srostlík, tady na západě Spojených států. Jeho dílo je opravdu jedinečné a myslím si, že tady by svoje publikum rozhodně našel. Budeme velmi rádi, pokud se nám společnými silami podaří zajistit výstavu. Náš generální konzulát je samozřejmě připraven poskytnout zdarma prostranství, které tu máme, a zorganizovat také úvodní prezentaci. Samozřejmě bychom přivítali, kdyby sám Mistr se mohl osobně zúčastnit a svoje dílo představit. Vážený pane generální konzule, děkuji vám za rozhovor a zvláště za velice milé a příjemné chvíle strávené s vámi a s kolegyní Anetkou. Těšíme se s manželkou na setkání ve vaší rezidenci.