Listopad 2008

19 November 2008
Milí členové krajanské misie v Kalifornii! 1. Blížíme se ke Dni díkůvzdání, anglicky Thanksgiving day, u nás ve vlasti by to byly hody (na Moravě) a nebo poutˇ(v Čechách a větších městech republiky). Proto, alespoň na jižní Moravě, byly a jsou hody většinou na podzim, když je již úroda sklizena do stodol a víno, to tekuté, zraje ve sklepých. Úmorná práce na polích a ve vinohradech či ve chmelnicích pro tento rok skončila a nyní se patří oslavovat a radovat se z toho, že se dobré dílo podařilo. Při těchto slavnostech se ale nikdy nezapomínalo na poděkování. Děkovalo se všem, kteří se zasloužili o dobře vykonanou práci, ale děkovalo se především Pánu Bohu za všechny ty dary, kterých se lidem dostalo. 2. U nás na jižní Moravě se vzdy před hodama všechno upravovalo, čistilo, pekly se koláče a cukrové, mladí stavěli máj a zelené, aby na ně při tanci nepražilo slunce, děvčata prala, škrobila a žehlila kroje, které musely být vždy “jako z cukru”. Hospodáři a mládenci chystali víno, často i “burčák”, což je mladé, sladké, ještě nevyzrálé víno. To se dobře pije, ale je velice zrádné, protože má přece jen už hodně alkoholu a snadno se z něho neopatrní a nebo situace neznalí návštěvníci, hlavně ti z města, opijí. Vzpomínám si na dva Američany českého původu, kteří přijeli na mé biskupské svěcení, jak si nedali říct a vypili toho burčáku víc než bylo třeba a pak celou noc chodili po vesnici a hledali autobus, který je měl zavést do hotelu. 3. Každé hody vždy začínají mší sv. v neděli dopoledne. Je to mše na poděkování Pánu Bohu za všechnu ochranu a dary, kterých se nám od něho dostalo. Z náboženského hlediska je mše svatá/Eucharistie v překladu “modlitba díkůvzdání”. Vždy jsme se také řídili heslem: “Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání”. Po mši se šlo domů ke slavnostnímu obědu. Hlavním jídlem bývala husa, pěkně vykrmená a propečená s knedlíkem a kyselým zelím. Po obědě se šlo opět do kostela na požehnání a hned po něm už čekala před kostelem dechovka, zahrála verbuňk a po něm pochod a šlo se pod zelené verbovat a tančit…. 4. Tak, jak se naše láska Pána Boha projevuje v naší lásce našich bližních, tak naše díkůvzdání Pánu Bohu se musí nutně projevit naším díkůvzdáním těm, kteří nás během roku měli rádi, kteří nám pomáhali, kteří se za nás obětovali, kteří se s námi radovali. Také  já bych vám všem, kteří jste členy misie a účastníte se misijního života, chtěl za vše, co pro misii děláte, poděkovat. K tomu patří zajištění a příprava prostoru pro slavení Eucharistie, příprava pohoštění a obědů (v LA) po mši, zajištění pobytu, auta, přepravy a jídla pro mě (v SF), květinová výzdoba oltáře, úklid proctor po setkání….a samozřejmě musím poděkovat vám všem, kteří přispíváte finančně na udržování naší misie. I když není možné poděkovat všem jednotlivě, rád bych vás všechny ubezpečil svým díkem a modlitbami za vaši podporu